... pro radost: října 2012

Umět číst a porozumět čtenému je nezbytně důležité. To víme a shodneme se na tom všichni.
Také všichni víme, že je velice potřebné umět se vyznat v záplavě informací, kterými jsme v současné době doslova zaplavováni na každém kroku. O důležitosti dětského čtenářství tedy není pochyb. Víme však, jak na to? Jak děti motivovat k zájmu o čtení, literaturu?

Během prvních let povinné školní docházky se děti začnou seznamovat se čtením, literaturou, naučí se zpracovávat informace uložené v textu.

Ke čtenářství můžeme ale děti vychovávat už v předškolním, předčtenářském období. Je velice důležité dítě pozitivně motivovat, ukázat mu zábavu spojenou se čtením nebo i jen pouhým prohlížením knih. Už v předškolním věku můžeme s dětmi navštěvovat knihovnu, která není v současné době jen pouhou půjčovnou knih, ale nabízí i jiné možnosti: pohádkové besedy, divadélka, výtvarné dílny, nocování v knihovně a podobně. Některé děti se samy v předškolním věku naučí číst i psát pár (nebo i více) písmen.

Většina dětí je přirozeně zvídavá a zajímá se o své okolí. Nesmíme zapomínat na to, že děti se učí především spontánně a nápodobou. Pokud se dítě v rodině setkává s tím, že rodiče nebo starší sourozenci čtou, sáhne samo po knize, obrázku, leporelu.

Při výběru vhodné literatury pro děti nelze opomíjet ani významnou funkci estetickou. Citlivě provedené ilustrace malého čtenáře provázejí příběhem, naznačují, ale stále nechávají nezbytný prostor pro dětskou fantazii. Chvilky, které dítě stráví nad knihou ve společnosti rodičů mohou být příjemným zakončením dne, zklidněním, rituálem, na který se všichni mohou těšit.

V současné době, kdy jsme doslova zaplavování knižní produkcí, je velice důležité věnovat patřičnou pozornost výběru dětské literatury. Výběrovost a přiměřenost by neměla být opomíjena. Dbáme na to, aby literatura byla pro děti přiměřená obsahem, formou, ale i vnější podobou. Nakladatelství nabízejí přehršel dětských titulů, lze nakupovat v internetových i kamenných knihkupectvích, vybírat můžeme z mnoha žánrů. Vždy bychom ale měli vycházet ze zájmu a schopností dítěte. Nesprávně zvolená kniha (ať již náročností textu, či pouze "nestrefením" se do vkusu dítěte) může malého čtenáře odradit od čtení, naopak, kniha, která dítě zaujme, se může stát kamarádem, ke kterému se bude dítě rádo vracet.

Pokud už máme knihu vybranou, je dobré vyčlenit si čas na společné čtení s dítětem. Začínající čtenáři a zejména děti s dyslexií ocení pravidelnost i přiměřenou dobu věnovanou čtení. Nesnažíme se hned "trhat rekordy", stačí věnovat čtení několik minut (10-15). Číst bychom měli v klidném prostředí, ničím nerušeni. Někdy pomáhá, když dospělí čtou nahlas společně s dětmi, nebo se můžeme ve čtení s dítětem střídat. Není také nutné opravovat každou chybičku, pokud se smysl čteného nemění. Chyby můžeme potom vlídně opravit ve vhodných přestávkách. Každopádně platí, že bychom neměli zapomínat na pochvalu i za drobné pokroky a po čtení neopomenout hovořit o tom, co jsme přečetli. Není důležité jen číst, ale zejména čtenému POROZUMĚT.

Ačkoli v současné době existují projekty na podporu čtenářství u dětí, např. Celé Česko čte dětem, Rosteme s knihou, speciálně na dyslektické děti jsou zaměřeny Pohádky pro společné čtení, je úloha rodiny v cestě za čtenářstvím nezastupitelná.

Koláč s jablečnými povidly a tvarohem

Rychlé a snadné těsto, které v menších obměnách používám i na muffinky a jiné různé koláče (a už ani neodměřuji na hrnky, přísady dávám podle oka :) ), tentokrát dostalo společnost v podobě domácích jablečných povidel a tvarohu.

těsto:
2 hrnky polohrubé mouky (já raději používám směs hladké a hrubé)
3/4 hrnku cukru (raději tmavého)
1/2 hrnku oleje (já ráda přidávám směs oleje a rozpuštěného másla)
1 hrnek mléka nebo 1 jogurt (lze i kombinovat)
vanilka
kypřící prášek bez fosfátů (lžička) nebo cca 1/2 sáčku běžného prášku, dá se ale použít i jen soda
větší vajíčko

tvaroh:
1-2 tvarohy (tučný nebo polotučný tvaroh)
cukr
trocha hladké mouky na zahuštění
mandlové lupínky na posypání

jablečná povidla:
domácí povidla
trocha vody nebo rumu na naředění
skořice
případně cukr

Vypracuji těsto, které má mít konzistenci zhruba jako hustší krupicová kaše. Těsto vložím do vymazané a vysypané formy (v mém případě remosky). Těsto opatrně pokryji ochucenými povidly, jako další vrstva přijde tvaroh. Ten uhladím a povrch posypu mandlovými lupínky.

V remosce jsem pekla cca 30-40 minut. (Samozřejmě jde péci na plechu nebo v koláčové formě klasicky v troubě.)

Dýňová polévka s koriandrem

V tomhle ročním období vařím hlavně polévky.
Třeba dýňovou.

Tahle konkrétní je z klasické - obří - dýně, se sušeným koriandrem (semínko má jinou chuť než list, ten v tomto případě nepoužívám), zakysanou smetanou a dýňovým olejem. Tato polévka je skrz naskrz dýňová, hladká a jemná. Vzhledem k absenci mouky je i bezlepková.

Ještě vařívám variantu z dýně hokkaido, kam přidávám červenou čočku či kokosové mléko a chilli.

dýně o průměru zhruba 25-30 cm, případně jen část dýně větší
lžíce másla
sůl
čerstvě mletý pepř
mletý koriandr, příp. i trochu česneku
zakysaná smetana
dýňový olej (já používám olej v bio kvalitě z DM)
případně dýňová semínka na posypání

Dýni oloupeme, zbavíme semen a nakrájíme na kostky. Nemusí být nijak pravidelné, dýně varem pustí šťávu, změkne a částečně se rozvaří.

V hrnci rozpálíme máslo, dbáme na to, aby se nepřepálilo. Do másla vložíme dýni, lehce zamícháme a necháme pod pokličkou dusit. Tento druh dýně pustí hodně vody, není ji třeba tolik podlévat.

Na podlévání používám většinou jen vodu, ale lze použít i bujón z kostky (mně se osvědčil Alnatura zeleninový bujón).

Když je dýně měkká, umixuji polévku tyčovým mixérem dohladka, podle chuti dosolím, opepřím, okořením koriandrem (toho dávám poměrně mnoho :) ) a podle chuti někdy i česnekem. Česneku nedávám moc, je dominantní a já chci nechat vyznít jemnou chuť dýně.

Na talíři do každé porce přidám lžičku smetany (kdo nemá rád navinulou chuť kysané smetany, může kápnou smetanu sladkou), zakápnu dýňovým olejem a podle chuti přidám dýňová semínka.

Kulajda aneb Modrý hrnec poprvé

Litinový hrnec používám ráda a často. Musí se mu věnovat určitá péče, ale on ji v dobrém vrátí. Umí výborná dušená masa, ratatouille a jiné zeleninové směsi, omáčky a polévky.

Pěkně se rozehřeje a dlouho drží teplotu, proto je ideální na přípravu všech těch jídel, u kterých nemusíte dlouho stát, dáte do hrnce, přiklopíte a už se vaří...

Kulajda

Voňavá, hladivá, jako malá jsem jí byla schopná sníst i čtyři talíře (!) a to jsem nikdy nebyla veliký jedlík.

V naší rodině jí nejdříve vařila babička Božka, která pocházela z rodiny řezníků z Poličky,
od ní se jí naučila moje maminka, když se přivdala do rodiny,
a teď jí vařím já. (A budu ráda, když jí třeba bude vařit i moje dcerka nebo syn...)

Vařím jí s mlékem nebo i smetanou, podle nálady a příležitosti, nikdy v ní ale nechybí kopr, houby (žampiony nestačí!!), brambory a vajíčko. (podrobný recept dodám)