 |
Gerda
 |
...V letě kvetly růže tak krásně, jako nikdy nekvetly. Děvčátko naučilo se zpívati píseň, v níž i o růži zmínka byla a zpívajíc vzpomínala na svou růžičku. Jednou zazpívala ji chlapci, jenž ihned s ní zpíval. A chlapec a děvčátko držíce se za ruce líbali růžičky, hleděli do jasného slunéčka a rozprávěli se slunéčkem božím jako s Ježíškem. O, jak krásná byla každá chvílka na teplém slunéčku, jak milo jim bývalo u kvetoucích růží, které kvésti nepřestávaly! Chlapec a děvčátko sedávali vedle sebe a dívali se do knížky na obrázky, na nichž všeliká zvířátka a peřestí ptáčkové vymalováni byli. Tu právě bilo na vysoké věži pět hodin a chlapec vykřikl: Ouvé! To mně píchlo do srdce! Něco mně padlo do oka!Děvčátko vzalo ho okolo krku; chlapec zamhouřil očima, ale v nich nic pozorovati nebylo.
(H.Ch.Andersen, Sněhová královna)
|
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)