Jak se rodí zahrada aneb Herbarium privatis

... Když přišli na ona místa, spatřili věci nevídané: obyvatelé té země žili ve zvláštní sybióze s rostlinstvem, každý byl propojen se svou zahradou. Tep jejich mísil se s mízou stromů, půvab jejich korunovala krása květů...

Věty, které se mi vynořily v mysli krátce nad ránem. Myšlenku nosím v hlavě celý den.

Až později večer se ke slovu dostává tužka. Tančí po papíře lehce, bez zaškobrtnutí.

Měla jsem jasno: půvab starých herbářů ožije na lidské kůži.

Za několik dní přišly na řadu  barvy: hedvábně matné kvaše a transparentní akvarely.

A zlato! Spousta zlaté, překryté lazurní vrstvou.

Grafitová kresba pozvolna ožívá  pod transparentními nátěry akvarelem.

Neocenitelným společníkem mi je velmi tenký štěteček.

Obličej a vlasy pomalu dostávají výraz. Zahrada  na těle je zatím jen naznačena podmalbou.

Postupně ale i ona začne být živější.

Zesílím linie, posílím textury listů, plodů i květů.

Transparentní vrstvy maluji akvarelem, co má být krycí, maluji kvašem.

Štětcem dopíšu text.

Kde je potřeba, ještě doplním stíny.

A je hotovo :).